Komplexní materiál s infografikou představuje vnitřní data z procesu oddlužení a charakteristiky zadlužených lidí. Nechybí v něm názory odborníků z celého spektra profesních skupin, kteří sdělili svůj názor na připravovanou novelu oddlužení. Proti zmírňování podmínek oddlužení se staví většina odborné i laické veřejnosti. Materiál zároveň předkládá možná řešení v základních sedmi bodech.
Nechme zmírněné podmínky a tříleté oddlužení pro ohrožené skupiny osob (jako je tomu v dosavadní úpravě) – starobní důchodce a invalidní důchodce ve 2. a 3. stupni.
Přijměme tříleté oddlužení pro živnostníky (podnikající fyzické osoby), tak jak to požaduje evropská směrnice.
Přidejme zmírnění podmínek a tříleté oddlužení pro osamělé rodiče – s ohledem na životní podmínky dětí – ovšem při pečlivé kontrole naplnění statusu osamělého rodiče podle příslušného zákona.
Pro ostatní dlužníky (půjde o zdravé jedince v produktivním věku, s převahou mužů – 72 %) ponechme pětileté oddlužení, i tito lidé mohou při dosažení úhrady 60 % z hodnoty svých dluhů skončit oddlužení ve třech letech.
V rámci pětiletého oddlužení dlužníci dokáží stabilizovat své pracovní návyky, své pracovní místo a více si uvědomí nezbytnost šetřit a lépe hospodařit s vydělanými penězi.
Věřitelé (včetně veřejných rozpočtů) získají z oddlužení vyšší míru uspokojení svých pohledávek.
Veřejnost bude mít pocit spravedlivého přístupu k zadluženým lidem a uvítá skutečnost, že alespoň část dluhů byla zaplacena.
Pouze 9,7 % dlužníků přestalo splácet a proces oddlužení jim byl zrušen.
Výsledky oddlužení představují mimořádný úspěch soudů, správců a zejména samotných dlužníků.
Zdroj: ISIR, InsolCentrum
Oddlužení 2008-2022
Nic v životě není jenom černé nebo bílé. Data ukázala, že noví dlužníci, kteří si půjčují již v období regulace spotřebitelských úvěrů, mají stejnou strukturu dluhů jako dlužníci ze starých časů zatížených vysokými vymáhacími poplatky. Lidé se prostě v tržní ekonomice zadlužují, a nelze se tomuto fenoménu vyhnout.
Charakteristiky souboru zadlužených lidí ukazují, že většina z nich dosáhla pouze základního vzdělání nebo jsou vyučeni.
Většinu z výše uvedeného souboru lidí navíc tvoří muži, kteří více inklinují k rychlému rozhodování, jsou ovlivněni reklamami a příliš neuvažují o rizicích rychlých půjček. Snadno se stane, že první půjčku nejsou schopni splatit a pak nereagují na vzniklou nebezpečnou situaci. Tím se dostávají do spirály dluhů a situaci řeší vyhýbáním se splácení a vstupem do šedé ekonomiky.
Zdroj: ISIR, InsolCentrum
Oddlužení – vzorek 2019-2022
Zdroj: ISIR, InsolCentrum
Oddlužení 2008-2022
Muži jsou však méně disciplinovaní, v průběhu oddlužení častěji přestávají splácet. Na konci ve splněných oddluženích je poměr muži x ženy 50/50 %.
Poměr občané x živnostníci činí 76/24 %.
Zdroj: ISIR, InsolCentrum
Oddlužení 2008-2022
cca 43 tisíc starobních důchodců
cca 27 tisíc invalidních důchodců
cca 50 tisíc osamělých rodičů
Zbývá cca 380 tisíc lidí v produktivním věku bez vážných zdravotních problémů, z nichž tvoří 72 % muži.
Zdroj: Odhad InsolCentra dle dat MPSV, ČSÚ, Exekutorské komory
Lidé vstupující do oddlužení v roce 2022 uváděli očekávané
uspokojení ve výši 22 % z přihlášených nezajištěných pohledávek.
Dle výpočtu odhadu přímých ekonomických ztrát věřitelů bylo zjištěno, že v tříletém oddlužení může dojít k dramatickému snížení průměrného uspokojení až na úroveň 6,5 % z dluhů.
Zdroj: ISIR, InsolCentrum
Oddlužení – vzorek 2013-2018, 2022
Při čisté měsíční mzdě 20 tisíc Kč a 2 vyživovaných osobách se insolvenční srážka rovná nule.
Stát znovu a znovu přijímá opatření na ochranu dlužníků, která vedou ke snižování či v současné době dokonce k zastavování míry splácení dluhů.
Zdroj: MPSV
Zpracováno: InsolCentrum dle kalkulacka.org
Jedná se o často zastoupené instituce, které mají však méně než 2 % z celkové výše přihlášených pohledávek (např. energie, mobilní operátoři, dopravní podniky, pojišťovny, obce, pronajímatelé, dodavatelé zboží a služeb, bytová družstva a SVJ, Česká televize atd.).
Zdroj: ISIR, InsolCentrum
Oddlužení – vzorek 2019-2022
Převahu tvořili občané, živnostníků bylo málo.
Tato data nejsou přesná, protože řízení stále probíhají.
Zdroj: ISIR, InsolCentrum
Oddlužení – vzorek 2019-2022
většina občanů (průzkum – 87 %)
„Nedělejme prosím změny alespoň 10 let. Zkusme dát dlužníkům nějaké podmínky a nechat jim čas na to, aby je realizovali. Aby jim došlo, že čekání na ještě lepší podmínky není to správné řešení. Neučme dlužníky, že dluhy za ně neustále řeší a vyřeší stát. Učme je, že dluhy musí řešit pořád oni sami, stát jim jen tu cestu ulehčí.“
„Pokud se dlužníkům budou nadále uvolňovat podmínky, budou na základě toho jednat. To bude mít vliv na celou ekonomiku země. Může jít například o nárůst rizika pronajímání nemovitostí, nárůst rizika poskytování hypoték a úvěrů. Což samozřejmě ti dotyční, ať už věřitelé, banky, pronajímatelé a mnozí další zohlední ve svých cenách.“
„Jestli klesá počet zájemců o oddlužení, protože se jim vyplatí setrvat v šedé zóně nebo v exekucích, nevypovídá nic o tom, zda oddlužení funguje, či nefunguje. Data ukazují, že u těch, kteří oddlužení využijí, funguje. Problém je motivace pro vstup těch, kteří nechtějí. Tady je potřeba, aby směrem k povinným dlužníkům promlouval stát, neziskové organizace a advokáti, kteří podávají návrhy na oddlužení.“
„Zdravý člověk v produktivním věku si dnes může rozložit splácení dluhů do 3 let, a ještě se mu 40 % odpustí. Když to nezvládne, může zaplatit ještě méně, jen musí poctivě pracovat a splácet své dluhy 5 let. Je to skutečně málo? Tuto otázku ať si položí každý sám, protože to, co nezaplatí dlužník, platíme my ostatní.“
„Patřím mezi lidi, kteří si myslí, že dluhy se mají platit, a to nejen o Vánocích. Já jsem svoje dluhy platil, na dovolenou jsem si šetřil. Jsou tady dvě skupiny dlužníků. Jedna ta menší, jak ukazují data, která se do situace dostala nezaviněně, a té bychom měli pomoct. Ostatní se tam dostanou jenom proto, že si na tu dovolenou nešetří, ale prostě si na ni půjčují. Takhle postupně vytloukají klín dalšími půjčkami. Nevím, proč bychom měli tyhle lidi nějakým zvláštním způsobem sanovat a snižovat jim postupně laťku, kdy mají něco zaplatit. Nechápu, proč bychom to měli dělat, protože v té společnosti to opravdu musí někdo zaplatit.“
„Řada lidí si jednoduše spočítala, že než do procesu oddlužení jít, tak je lepší vstoupit do šedé ekonomiky. Stát v tomto směru nedělá vůbec nic.“
„Je potřeba, abychom řešili příčiny, nikoliv jenom následky. Když tady máme hromadu dlužníků, tak potom už víceméně jen hasíme požáry.“
„Hodnocení 15 let účinnosti insolvenčního zákona by se z pohledu věřitelů dalo shrnout do tří základních oblastí. Zaprvé došlo ke snížení rozhodovacích pravomocí věřitelů, zadruhé k oslabení jejich práv a ochrany. A zatřetí, a to je nejzávažnější, došlo ke snížení míry uspokojení pohledávek. S mnohem většími obavami se ale díváme na zkrácení doby oddlužení, konkrétně s dopadem na návratnost pohledávek. Z analýz, které máme k dispozici a které realizovali členové naší nezávislé názorové platformy, víme, že by došlo k dramatickému poklesu návratnosti, a to na 5–10 procent, což je opravdu tristní. Jednalo by se o jednu z nejnižších úrovní v Evropské unii. Domnívám se, že výsledkem by byla devastace práv věřitelů.“
„Nezbytná je spravedlnost a rovnováha mezi věřitelem a dlužníkem. Kontrola spravedlnosti dluhu má zajistit férové zacházení. Dluh ale zůstává závazkem, který by měl být plněn. V opačném případě jde o signál, že dluhy se nemusí platit.“
„Stát svým požadavkem, aby oddlužení bylo zkráceno všem, rezignoval na analýzu toho, na koho míří. Místo toho, aby cílil na omezenou skupinu obyvatel, která potřebuje pomoc, hledá paušální řešení pro všechny. Stát v podstatě opakovaně vysílá zprávu, že své dluhy není potřeba platit, což je vůči veřejnosti celkem děsivá zpráva.“
„Rozhodnutí o plošném zkrácení doby oddlužení je čistě politická záležitost, protože odborná grémia byla proti tomu. A je třeba se ptát, jakkoliv to plně akceptuji, jestli je korektní, aby o otázce, která může mít masivní důsledky pro vlastnické právo soukromých osob, rozhodovala politika. Myslím si, že diskuze, která tady měla být vedena, neměla být politická. Podle mě má ústavně právní konsekvence. A proto bude docela zajímavé, jak dopadne rozhodnutí o míře uspokojení. Protože to je něco, co tu otázku ústavního práva pojímá z druhé strany, neboť hovoří o tom, kolik na konci zůstane prostředků, respektive kolik bude nuceně odebráno. Na konci dne ale rozhodne politika.“
„Návrh, bohužel, rezignuje na řádnou implementaci evropské směrnice, jejímž cílem je mimo jiné snížení překážek k návratu poctivých a životaschopných podnikatelů do podnikání. A pokud stát bude pokračovat v neodůvodněném, bezbřehém zvýhodňování spotřebitelů na úkor věřitelů, rozhodně to nepovede k onomu kýženému cíli, tedy ke zlepšení hospodaření spotřebitele s penězi, jeho návratu do ekonomicky aktivního života a v delším horizontu potom k lepší finanční gramotnosti občanů a udržení sociální soudržnosti.“
„Změnou parametrů oddlužení vzniknou dodatečné náklady, které se promítnou do cen produkce a dalších podmínek, jako jsou třeba úroky úvěrů. Jedná se o ekonomicky neodůvodněný plošný benefit pro všechny dlužníky na úkor věřitelů. Je potřeba zdůraznit, že se při nesplácení dluhů jedná vždy o selhání dlužníka, nikoliv věřitele.“
„Připravovaná novela je malý krok pro právo, ale velký pro stát, pro občanskou společnost. Jejím přijetím již není cesta zpátky.
Čeští občané vždy náleželi mezi konzervativní a odpovědnou populaci. Připustíme, aby část lidí začala smýšlet jinak. V horizontu jedné generace můžeme změnit základní charakterový rys národa. Většina odborných profesí, starostů i občanů se postavila proti zmírňování podmínek oddlužení. Hodlá to vláda a parlament udělat proti vůli většiny?“
„Lidé v bytových domech s dlužníky se stávají jejich rukojmími. Ačkoli nemají žádnou možnost, jak ovlivnit chování svých sousedů, nikdy jim nic nepůjčili a mnohdy je ani neznají, dostávají se díky stále vstřícnějšímu přístupu státu k dlužníkům do pozic nedobrovolných věřitelů, kteří nesou náklady na bydlení těch, kterým jejich dluhy stát odpustí. Co když samoživitelky a senioři, kteří v bytových domech velmi často bydlí, nebudou schopni nést náklady na oddlužení svých sousedů a oni sami se z tohoto důvodu stanou dlužníky? Také jim vláda tyto dluhy odpustí? Jen se ptám, zda tady nakonec zůstane alespoň někdo, kdo své závazky bude hradit řádně a včas.“
„Všichni platíme v přesně stanovený čas a v přesně stanovených částkách za komunální odpad, za spotřebovanou elektřinu, za plyn, za vodu. I obec musí dodržovat platební morálku a své závazky. Pokud někdo nezaplatí, musíme to udělat my ostatní. Jak má starosta působit na občany, jestliže oni vidí ve svém okolí takové neplatiče?“
„Dopad novely na hospodaření měst a obcí je nepříznivý, což jednoznačně vyjádřili starostové nesouhlasem s její koncepcí. Města a obce musí pracovat s penězi s péčí řádného hospodáře a dluhy vůči obci vymáhat. Dluhy vůči obcím jsou za odpady, jízdné MHD, nebo například nájemné za obecní byt. Pokud někdo neplatí, zaplatí za něj dluh ostatní občané z obce.“
„Jedná se již o několikáté legislativní opatření, které postupně snižuje míru uspokojení pohledávek věřitelů, a to bez jakékoliv kompenzace. Navrhované řešení navíc neřeší stávající sociální problém zadlužených občanů s mnohačetnými exekucemi, kteří na podmínky oddlužení nedosáhnou. Navrhovaná úprava tak pouze vysílá do budoucnosti signál věřitelům, že jejich pohledávky nebudou uspokojeny, čímž sníží dostupnost úvěrových prostředků.“
„Dobře nastavené oddlužení funguje i jako prevence před dalším zadlužováním. Zjednodušením podmínek může tento prvek vymizet. Navíc nemáme žádná data, protože po poslední právní úpravě pětiletá oddlužení ještě ani nedoběhla. Byl bych proto v případě jakýchkoli změn velmi opatrný.“
